Články, zprávy a reportáže

Dá se říci, že letošní ročník tábora byl takřka vymodlený. I přes nepříznivou situaci, která díky koronavirové pandemii v první polovině roku nastala, jsme nakonec k radosti všech přihlášených mohli náš již tradiční tábor v Lažánkách uskutečnit. A ještěže se tak stalo. Bez pomoci dětí by se totiž hračky v čele s kovbojem Woodym nikdy nedostaly domů do Lažánek a Bůh ví, jak by to s nimi nakonec dopadlo. Ale pojďme to vzít hezky popořádku…

V sobotu 8. srpna prostranství kolem ohniště v chatové osadě Lažánky u jihočeské Blatné opět ožilo. To začali přijíždět první táborníci a tábornice dychtící dozvědět se, jaká dobrodružství je letos během čtrnácti nadcházejících dnů čekají. A než byste se nadáli, projely branou tábora i dva autobusy plné dalších dětí. Více než osmdesátka malých i velkých táborníků se následně rozprchla i se svými zavazadly s cílem zabrat si horní palandu, nebo alespoň tu nejlepší chatku.

Jen co se všichni trochu rozkoukali a dojedli poslední řízky a rohlíky, které jim na cestu zabalili rodiče, už tu byla chvíle, kterou každý napjatě očekával. „Tak budu mít letos červenou, zelenou, černou, modrou, žlutou nebo bílou barvu oddílu?“ říkal si nervózně nejeden z přítomných. A za pár minut bylo vše jasné. Statečná srdce, Zelení Buzzíci, Uhlíci, Tsunami, Lvice a Bílí rakeťáci. To byly oddíly připravené poprat se o vítězství v celotáborové hře.

Ač se to nezdá, animovaný film Příběh hraček je již 25 let starý. Avšak díky novým pokračováním, z nichž to nejčerstvější, čtvrté, vzniklo v loňském roce, zná hlavní postavy příběhu, kovboje Woodyho a Buzze Rakeťáka, snad každý. Jaké nastalo pozdvižení, když se obě zmiňované hračky osobně dostavily na jeden z nástupů, si asi dokážete představit. A to na setkání s dětmi čekal ještě pružinový pes Slinky, tyranosaurus Rex, pan Brambůrek a zlotřilý doktor Čunče.

Do úkolu pomoci ztraceným hračkám dostat se z Prahy až do Lažánek, se naši táborníci pustili s nadšením a zdravou soutěživostí. A to se nejednalo vůbec o nic snadného. Hračky totiž na své cestě nejprve zabloudily a skončily v Čáslavi. Odtud pak putovaly přes Blaník, Dobříš, Jince a Příbram až do Blatné, ze které už to do Lažánek byl jen kousek. Na každém ze zmíněných míst na hračky i děti čekaly různé zapeklité úkoly, se kterými bylo potřeba si poradit. V některých případech stačily rychlé nohy a odhodlání jako třeba v Jincích, kde na místním cvičišti proběhl závod ve stylu „Spartan race“ a jen hrstka bot zůstala nezasažena blátem či vodou z lesního močálu. Někdy bylo zase potřeba zapojit hlavu, jako například v Příbrami, kde bylo nutné co nejrychleji uniknout z tamních dolů, no a jindy zase nechat promluvit fyzikální zákony. Jen tak bylo možné sestavit ze zrcadel cestu pro laserový paprsek, aby co nejrychleji osvítil terč. Spousta úkolů byla spojena s obratností a mrštností, u jiných byl za potřebí důvtip či dobrá paměť, další by zase člověk sám nezvládl, proto potřeboval spolupracovat s celým svým týmem. Zkouškou trpělivosti byl pro děti hned druhý etapový úkol, v rámci kterého měly ze získaných součástek sestrojit raketu, kterou poté za přítomnosti všech vystřelili k nebi. Zkrátka a dobře hračky na své cestě prověřily naše svěřence po všech stránkách.

Ačkoli se všechny oddíly rvaly o cenné body s vervou, vítěz může být vždy jen jeden a pro letošní rok zazářila na nejvyšším stupínku modrá barva. To jak Tsunami spláchla své soupeře a nechala je daleko za sebou.

Kdo by však smutnil z porážky v etapové hře, když bylo na programu spousta dalších aktivit. Táborák, diskotéka, stezka odvahy, to je již tradice. Ale třeba taková soutěž Stardance vzbudila až neočekávaný zájem a žlutý a modrý oddíl si tak z letošního tábora kromě kupy zážitků odváží i taneční základy k walzu, polce, mambu a cha-che. A to nemluvě o těch, kteří v sobě díky možnosti soutěžit objevili taneční nadání nebo prostou chuť do tancování. A aby těch zážitků nebylo pro letošní rok málo, konaly se v prostorách tábora ještě netradiční dostihy. Snad už táboroví vedoucí, kteří byli zneužiti jako závodní koně, tento netradiční zážitek rozdýchali.

Zkrátka a dobře, letošní tábor se po všech stránkách vyvedl. Dík za to patří nejen všem vedoucím, kteří se různou měrou podíleli na vytváření a realizaci táborového programu, sponzorům, díky jejichž štědrým darům si děti kromě hezkých zážitků odvezli i spoustu krásných odměn, ale především našim táborníkům, kteří každoročně vytvářejí úžasnou táborovou atmosféru.

Za tým táborníků Pro Tebe

Michaela Mikulášková

oddílová vedoucí